ČERVNOVÉ JITRO

Antonín Macek

ČERVNOVÉ JITRO
Dvé hmyzů stříbrokřídlých, rozkoší spojených usedlo mi na rámě sluncem prohřáté. A v dáli nesmírné, vlídné zřely hory, obestřené cudně závojem zamodralým. Na jejich vrcholcích ohromné stromy se rýsovaly jak strážná božstva vonných rájů. Radosti plna byla má duše v úsměvném teple rána. [21]