NEJSLADŠÍ MOUDROST

Antonín Macek

NEJSLADŠÍ MOUDROST
O mudrcích již nezpívám, leč o ozářeném údolí, kde zeleň trávy nádherná tisíci květů protkána je, kam dívají se hory vrcholky, lesními obry věnčenými, a kde šumí píseň o jiné, nejsladší moudrosti, moudrosti žití, květu, zrání, jíž netřeba slov. Ale rozhrneš-li hedvábný koberec travin, zářící červeň jahod zasvítí ti, a pozvedneš-li závoj smrčí, kořenná vůně ovane tě. Ó, neptej se dále již! Slyš, to vítají tě duchové hor a lesů a dí ti: „bratře!“ [22]