OPOJENÍ

Antonín Macek

OPOJENÍ
Jsou verše, jež možno psát jen v šílenství, jež zmocní se lebky tvojí jen v onom zázračném ze zákona všednosti vyšinutí, té nyní nejvyšší života paní. Ale jiné chci rytmy, jiné, ó jiné – chci obrovité a slastné poblouzení, divokou, bouřlivou hudbu, šumění obrovského vodopádu, tajemné něžné zvuky oddechující země. – Chci splynutí s kosmem – má pyšná, šílená poesie! Chci cítit, jak bytost má rozplývá se, divoce vzlétá a celý vesmír jí patří, kdy chápu užaslý zázračnou jednotu všeho, kdy padá bělmo s očí mých a slabost a života krutá šeď s bytosti mé! Hle, slova otřela se jak mince v oběhu dlouho se nalézající – kdo vrátí jim žhavé jich kouzlo? [47]