LEGENDA.

Antonín Macek

LEGENDA.
Posvátný se snesl sabbat, hvězdy již se rozhořely, jenom malý Ježíš seděl klidně v blátě příkopu. Hnětl ručkou kousky hlíny, umně pak je zpracovával; malý hmat a hle, již z hlíny usmíval se vrabeček. Kolem samé vrabečky měl z hlíny krásně vyrobené, když tu kolem něho kráčel fariseus nábožný. „Velký Jahve! Kluk ten przní Hospodinův sabbat svatý – zločin tento nesmí zůstat ani chvíli bez trestu!“ Žalovat šel Josefovi hned na chlapce nezdárného – jinak by jen buřičové byli z dětí israelských, 90 nesvětící Hospodinu svatého dne sobotního, nenosící desátků, ni tučných darů velekněžím – a to všecko, že ten tesař nedozírá na bujného, nezdárného synka svého, jenž nesvětí sabbatu. A tu Ježíš, vida starce, jemuž z očí blesky srší – tleskl jenom – vrabci z hlíny rozlétli se k oblakům. Kdo má uši k slyšení, slyš! Cvrlikali rozpustile užaslému fariseji výsměšnou svou odpověď. 91