NA CÍSAŘSKÉ SILNICI.

Lev Blatný

NA CÍSAŘSKÉ SILNICI.
Pás prachu bílého se plazí před námi a v lhostejnu se tratí. Kraj v pravo, v levo bez sil v žáru refrénem zní fádním: „Umírat!“ a slunce urputně jak ve mstě šťávy ssaje na své dlouhé trati, jak zoufale se táhnem’ po císařské cestě – já a kamarád. Vůz s vozkou ospalým se mimo odhrkal a za ním dlouhou chvíli prach letí štiplavý jak svědomí. – Vzruch chvilkový krev línou rád by oklamal – a nudno zas, neb víme zcela určitě, že k cíli se dostaneme přece ještě před večerem – já a kamarád. I pro siesty rozkoš hledali jsme trsy popelavých stvolů – – až před branami města do příkopu ulehli jsme pod akát, jenž sporý stín tu rozstříkl. A v chvíli oddechu jak o symbolu jsme přemýšleli o své pouti, mudrovali – já a kamarád. A naše putování po té nudné cestě končí přece jaře: „Eh, šli jsme po císařské, po široké cestě, do dlouhých řad, jež telegrafních tyčí vložena, – kde slunci rouhají se tváře všech poutníků, kde jsme se hloupě rouhali též – já a kamarád.kamarád.“ 11
Básně v knize Vzkazuji:
  1. BRATROVI.
  2. JDE MYŠLENKA.
  3. TĚŽKÉ KROKY.
  4. MÉMU SRDCI.
  5. NA CÍSAŘSKÉ SILNICI.
  6. KDO POCHOPÍ?
  7. ZASTAVENÍ.
  8. ZPĚV HLADOVÉHO SRDCE.
  9. VZKAZ.
  10. KAMARÁDŮM.
  11. ***   Po zrosených květech k lesu pospíchám,
  12. POPĚVEK.
  13. ***   Tak rád bych bojoval, tak rád bych žil,
  14. ***   – A zas jako dříve. Drápy. Vztek.
  15. ZTRACENÁ STOPA.
  16. PŘÍBĚH PRO SMUTNÉ ČASY.