22. Není rady proti Hospodinu.
Přísl. 21, 30.
Na svém trůnu v majestátě
Sedí moudrý Šalomoun,
S zlatým vínkem kolem skráně,
A zachvácen duchem Páně,
Občas vážně propoví
Jedno ze svých přísloví.
A tam trůnu na úpatí
U mramorového stolce
Sedí a píše, bedlivě píše
Říšský kancléř Jozafat,
Kancléř říšský, šelma veliký.
„Bezbožník neujde pomsty,
Byť si přivzal na pomoc,“
Řekl král, a kancléř napsal.
„Neboť –“
Tu král náhle hlavu zvedne,
Hledí oknem ven, a zbledne.
34
,Pane králi, co se děje?‘
Ptá se kancléř v nepokoji.
A král vece: „Tamo stojí
Anděl smrti, a pohlíží,
Ano už i chvátá k nám.“
,Ouve, běda,
Mne on hledá!
Rozkaž, králi, ať z svých skrejší
Větrové ti k službě daní
Zanesou mne bez meškání
Do Indie nejzadnější.‘
Rozkážeť on, a už kancléř
V Indii jest nejzadnější.
Než i posel Všehomíra
V komnatu už oknem zírá.
„Co mi neseš, posle Boží?“
Ptá se král. A anděl vece:
,Tobě pokoj, moudrý králi.
Letímť já, a když sem z dáli
Náhodou mé oko hledí,
Zdálo se mu, že tu sedí
Jozafat, ten velký šelma.
Není možná, řekl jsem si,
35
Vždyť mi zřejmě Pán rozkázal,
Do Indie nejzadnější
Bych pospíchal, a tam svázal
Toho šelmu velikého.‘
„Do Indie jsi ty slán?
Nuž pak nevěř očím více
Nežli tomu, co rce Pán.“
Vece král, a anděl střelmo
Do Indie nejzadnější
Letí, a řve: ,Kde jsi, šelmo?‘
Po slavných pak šesti stupních
V tichém s sebou hovoru
Podél lvů velebně kráčí
Král ku stolci z mramoru.
Jme se péra:
„Bezbožník neujde pomsty,
Byť si přivzal na pomoc,
Neboť – “ a tu vlastnoručně
Píše v pamět pro své učně:
„Není proti Hospodinu
Pomoci u lidských synů.“
Přísl. 11, 21; 16, 5.
36