25. Ještě jednou.

Jan Karafiát

25. Ještě jednou.
Ve komnatě na pohovce Krásná panna umírá. Umírá, a tu ty ruce K nebesům se ještě zvednou: ,Duchu svatý, ach, jen jednou, Jednou ještě vstup v mé srdce, Hospodine Duchu svatý, Ještě jednou!‘ Zastenala, Dokonala. Už se dávno v zemi ruší, A mně to zní posud v duši: Ještě jednou, ještě jednou, Hospodine Duchu svatý. – Ó bylas ty nad nás lepší, Frideriko, mnohem lepší! 41