33. Broučkova píseň.

Jan Karafiát

33. Broučkova píseň.
I vždyť jsem já přece rád, Že jsem také na tom světě, Ač zřím v sobě více vad I než polních kvítků v létě. Svět by se sic točil dál, I bychť se byl nenarodil, Mne však nebýt, můj by Král Za práci měl menší podíl. Ó šlo Mu to tvrdo dost, Stálo Ho to něco vzdechů, Když mou vlastně nosil zlost, Umíral pak za posměchů! Než co chtěl, to vykonal, Ne-li více, ač se nezdá: Doznáť Boží tribunál, Krásnější že jsem než hvězda, 58 Ač jsem jenom a chci být Z prachu země vzatý brouček, A jak mdlý jen můj jest kmit, Poví těch, jimž svítím, hlouček. 59