42. l cikáni byli krásní.

42. l cikáni byli krásní.
Na studiích u Vestfálů Byl jsem druhdy mládeneček, Anť v klassikách měli chválu, Že jsou dbalí i těch teček. A jest prázno, jednou v létě, A tam poblíž jejich Porty Jest nás žáků na výletě, Kolik snad šlo do kohorty. A tu nejprv oblak hustý Prachu vidět časně z rána, V prostrancích pak koně z pusty: Cikánská to karavána. Zastavili. A tu jeden Ptá se cosi polámaně, A já dlouhým steskem sveden, Takto volám česky na ně: 83 ,Ó, to já vám říci mohu. Vašinců as dvacet duší Najdete blíž Güterslohu Bez ptaní, neb oni buší.‘ Řku. I žasne cikán tata, A an žert jim srší z očí, Zuby cení cikáňata, A cikánka s vozu skočí. Nadšena pak dobrou zvěstí, Pohládne mne snědou dlaní: „Páněčkovi dá Bůh štěstí, Peňondze a krásnou paní.“ Děkuju jí, a an ruku K odchodu mi cikán stiská, ,„Co ti řekla?“‘ kolem kluků Zvědavých as dvacet vříská. ,Že vás mám mít rád, vy šelmy, Však prý vím, že blaze tomu, Kdo zde tesklí, a tak velmi, Z ciziny vždyť přijde domů.‘ Minulť již ten bol a stesky, Doma jsem, a pravím v básni: 84 V cizím světě, mluvíc česky, I cikáni byli krásní. * * * Byli krásní, než co budou? Věštím, že jest snadno Pánu Pro Kristovu krev tu rudou Svatý mít lid i z cikánů. 85