USMĚVAVÁ ZAJATÁ.

Miroslav Rutte

USMĚVAVÁ ZAJATÁ.
Když jsi se k zemi přitulila, jak klubíčko smíchu drobná jsi byla, jak křepelka, jež se ukrývá: jen oči tvé zvědavé pod žlutí klasů, dvě široké oči v srpnovém jasu vábily: Muži, já půda jsem tvá! Když jsi se, zlíbána, do léta smála, i ňadra tvá uzrálá zavzdychala vstříc šťastnému létu tvých úst; a když jsi je v dlaně mé uložila jako dvě ospalá mláďata bílá, já duši tvou slyšel jsem růst. A tehdy jsem poznal, ó družko má živá, jak jinak jsi slunce a radosti chtivá, jak jinak jsi moudrá než já! 31 Jak dovedeš kořínky zapustit čile do každé teplé a skutečné chvíle, jak sestersky země tě zná! Tehdy jsem poznal, že láska tvá smavá s tělem se odnímá, s tělem se dává, jak usměvavá zajatá; že s tělem tvým odchází, s tělem se vrací, jak s létem jdou do dálek zpěvaví ptáci, i neznámá, horoucí duše tvá! 32