NEMOCNICE.

Miroslav Rutte

NEMOCNICE.
Čtyřicet spalo nás pod nízkým stropem v zatuchlé světnici: čtyřicet zpocených, zlomených těl, v nichž života pohyb zkameněl, dýchalo tepel svých směsici v ovzduší zvířecí, dusící, v němž umlklý výkřik nožem tkvěl. Jediný kahan, jediné světlo studeně žluté, jako dvě zlodějské ruce, nelítostné a kruté hmatalo tmou, po přikrývkách hmatalo, těžce se ježících, po hřbetech ohromných zvířat, na břichu ležících pod kamennou, špinavou oblohou. A vidíš – och, čtyřicet zraků do šera zírat, čtyřicet párů očí, z nichž každému těžko je zmírat, čtyřicet srdcí, jež tělu lhou. Když šedivý hřbet se nehýbe vedle, jsi náhle osamělý, 51 a je ti, jak spící světnicí nějaké zvony, ticho dunící, by těžce a slavnostně zněly, jak kdosi by v bláto byl temnotu zhustil, jak kdosi by z rukou svých ruce tvé pustil, a ty jak bys hluboko, hluboko padal – Vztýčíš se, zmučený, v loži. Slyšíš: jde zemí čas boží, jde vteřin svých němými kroky. Vedle hřbet šedivý nehybný leží: a náhle i karbolu zápach je svěží uprostřed kalného, zhoustlého ticha, jež čtyřicet úst ti do tváře dýchá, čtyřicet úst, z nichž jedna snad, Bože, jsou lichá! A všichni se díváme k oknu, jež bledne a bledne jak rána v špinavém mase zdí: a čekáme všichni, jak svázaní na pomoc, až světlo v nás protrhne mlčení, až světlo nám zodpoví, kdo zemřel z nás tuto noc... 52
Básně v knize Zjasněné oči:
  1. ROZLUKA V ČERVENCI.
  2. SRDCI SE ZACHTĚLO DOVÁDĚT.
  3. RANNÍ PROCHÁZKA.
  4. ZRAJÍCÍ ŽENA.
  5. PODVEČER ŽNÍ.
  6. POHODA V SRDCI.
  7. ZASLÍBENÍ Z RÁNA.
  8. ARABIE.
  9. ZVON LÁSKY.
  10. POD NEBEM DUBNOVÝM.
  11. USMĚVAVÁ ZAJATÁ.
  12. ŽENA.
  13. POLEDNÍ VÍTR.
  14. HRA MÍČEM.
  15. SILNÝ DEN.
  16. ROZPIATÁ NÁRUČ.
  17. VLAK.
  18. HODINA POKUŠENÍ.
  19. NEMOCNICE.
  20. USMÍŘENÍ.
  21. MÁ DUŠE.
  22. JITŘNÍ CHVALOZPĚV.
  23. PROSTÝ VEČER.