VÍM, ŽE JSI
Vím, že jsi.
Kdybys nebyla,
noc by se pod vlastní tíhou do temnot zřítila,
a já bych na křižové cestě pod srdcem svým kles
a nevstoupil do nebes.
Vím, že jsi.
Kdybys nebyla,
i nejchudší vůně by srdce mé zabila,
můj úsměv byl by jak žebrák, jenž klečí na nároží
– ejhle, syn boží!
Vím, že jsi.
Kdybys nebyla,
každá ruka by trnovou korunou čelo mé ovila,
a já bych rukama lásky lásku svou zardousil,
by nikdo už živého z hrobu nevzkřísil.
Vím, že jsi.
Kdybys nebyla,
z nejhlubší bolesti touha má tebe by stvořila,
a hvězdy bych přinutil, by očima tvýma se staly
a nad duší mou vyhnanou zaplakaly.
15