PÍSEŇ MILOSTNÁ
Kdybys prošla jen lesem, poznal bych tě po dechu,
tvé šlépěje jako hvězdy by zářily na mechu,
vítr by zvučel tvým tělem, na zem bych tiše klek
a vdechoval vůni tvých prsů z vadnoucích fialek.
Kdyby stál zástup lidí na ohromném náměstí,
nalezl bych tvá ústa touhou a bolestí,
a kdyby nejhlubší temnota skryla mi tvoji tvář,
viděl bych stoupati do noci milostnou zář.
Kdyby mezi tebou a mnou hučelo devět moří,
viděl bych tvoje srdce, jak v plamenech lásky hoří,
a v hodině smutku a pokušení
přijal bych na čelo tvé ohnivé políbení.
Kdyby oči mé shasly a tma byla místo dnů,
jasněji bych tě spatřil očima svého snu,
hladil bych noc tvých vlasů, a moje smutné tělo
za jarních bouří tvou láskou by se rozechvělo.
16