BÁSNÍK

Miroslav Rutte

BÁSNÍK
Kdybych dnes byl rybářem na probuzené řece, to jinak by tě, osude, vzepřely moje plece! Já neměl bych už srdce těžké břemenem cizích žalů, byl bych jenom krásná souhra číhajících svalů, byl bych pevný jako muž a lehounký jak dítě, po světě bych rozhodil úsměvu zlaté sítě a jako rybář lásky na své jitřní lodi ulovil bych vše, co pro radost se hodí. Nebo bych chtěl být dělníkem, jenž na železné páce do jitřního úsvitu bubnuje útok práce, jenž slunce vidí skrze dým a potem cítí zem a jako mladý zápasník je natřen olejem. Pak po zápachu poznal bych své ruce i své tělo, a na večer, kdy v temnotách by zapříti mne chtělo, já věděl bych: hle, to jsem já, zde končím, začínám, a to je tvrz, z níž srdce mé se brání temnotám. Ale já jsem básník – a to je srdce, jež bdí, srdcesrdce, jež roste ze svých ran a nikdy nezradí. Břemena bratrů má ramena drtí, jsem tisícem životů živ a umírám tisícem smrtí, za cizí poutníky na dveře tluku, za němá srdce nastavuji ruku, za cizí viny se kaji, jsem hořící duše, vyhnanec země, touhy všech lidí se křižují ve mně, 56 mé oči se za všechny ptají. Jsem plavčík, jenž z koše se do temnot dívádívá, a když se připozdívápřipozdívá, věří a zpívá, jsem posel, jenž chvěje se bázníbázní, aby nezbloudil. Z tisíců neznámých srdcí jsem se narodil, protože musil přijíti sen pro tisíc zrazených mužů a ponížených žen, protože život je tvrdý a dlouhý a je třeba touhy, protože lidé jsou pod svou tváří krásní a je pro ně třeba ptáků a květin a básní. 57

Básně v knize Básně: