ROUGE ET NOIR

Miroslav Rutte

ROUGE ET NOIR (Večer u Středozemního moře)
Na vlnách plují ohnivé růže, v krůpějích stéká letní zář. Manon, jež směje se v náručí muže, zří v zrcadle moře svou mrtvou tvář. Vlny si na břehu se škeblí hrají, hoch moře do jamky přelévá, zrada i polibek na ústech zrají – och, Manon, proč byla jste nevěrná? Černý bůh Loma se přes moře dívá, Afrika usíná, Afrika zpívá ukolébavku ohnivou. Dvě hvězdice hrají si na dně moře, v Marseilli zabil na pustém dvoře míšenec holku nevěrnou. U řeky Senegal gazela pije útlá jak měsíční stín, v Nizze se napil z hlubiny moře zruinovaný harlekýn. V hotelu Europe hudba se točí nad nahými rameny žen, Havajec smutných a gazelích očí bubnuje k lásce na buben. Ohniví motýli snesli se tiše, do moře zapadl krvavý nůž, Afrika horkými ústy dýše – moře a láska, noir et rouge! Prsteny cinkají, dollary zvoní, och, zlatá hvězda má kouzelnou moc! 107 Na lesklých hřbetech černých koní ujíždí bláznivá noc. Papoušci usnuli v korunách palem, v hlubinách moře spí Harlekýn, moře se vzdouvá lidským žalem, mrtví jsou skutečnost, živí jsou stín. Nad svými milenci Manon pláče, noc voní líčidlem na jejích rtech. Nehybná lampa měsíce plane na černých řetězech. Zbloudilá hvězda do moře padla, ohnivá růže na ňadrech zvadla, černý bůh Loma do noci vzkřik – Hej, zahrajte na tisíc harmonik tu starou píseň milostnou, píseň, jež naději s bohem dává, žalostnou píseň, jež oplakává nevěrnost žen i mužů vzdor, – ohnivá růže v srdci nám vadne a naše láska do temnot padne jak zbloudilý meteor. 108