CHRÁMŮM VENUŠINÝM.

Vladimír Houdek

CHRÁMŮM VENUŠINÝM.
V ty chrámy, bože, hleď, jenž pomstou zuře lítě jsi s nebe v Sodomu vrh ohnivý svůj zmar, kde člověk zoufaje, hnus před člověkem cítě a šílen se zvěří své vášně sdílel žár. – Zda zvířat poroba Tě jala odvěká, pod kyjem člověka řev stálých utrpení – a přeješ chrámům těm, kde pro zvěř zkázy není, kde člověk otrávit smí krev jen člověka? A přece: ke slovu se zde to zvíře hlásí, jež z loktů člověka chtěl’s vyrvat na vše časy!... Zde – údy spletené, směs ohňů, na rtu ret a rozžhavený vzdech a zvířecí pln síly, jak za zmar Sodomských by se ti hrdě mstili, ti v křeči metají tvé ohně k nebi zpět! 56