AŤ ŽEBRÁ TŘEBA!

Vladimír Houdek

AŤ ŽEBRÁ TŘEBA!
Hle, všude, všude před očima se žito vlní do daleka, jak cudnost hrdá stojí zpříma, zvědavě na svou kosu čeká. Změť klasů slehlých teskně jímá tvé zraky časem – postel měkká, kam klesla perutěma mdlýma kdys láska, jež se světla leká. A jak by rostlo obilí pro všecky – život tvořili zde lidé vášní opilí. Ať pak ten život žebrá třeba i o tu malou skyvu chleba, co ji zde tělem zničili... 67