PÍSEŇ NAIVNÍ.

PÍSEŇ NAIVNÍ.
I. Já ve tvých očích kdys nezřel nic více, nic více, než slibný, důvěrný zážeh touhy smyslné příliš – i jásal jsem předtuchou neznámých, žhavějších okamžiků! Já ve Tvých očích kdys nezřel nic více, nic více, než maně prokmitlé stopy zděděné vášně – i byl jsem jat blahým pocitem chápavé příbuznosti! – A teprve později seznal jsem význam těch zážehů!... Ty oči byly rozkoše množstvím prosyceny, neb temná jich hloubka vpila sta sžíravých blesků ze zraků mužů, střídavě objímaných. Pak teprve přišly chvíle chechtotu cynického nad hrou tvou, prázdnou a zbytečnou – když jasně jsem prohléd’: že nejsi nic více, než schytralá nevěstka pouhá a že jen Tvé jméno panensky neposkvrněné. – 87 II. Teď přiznej se – upřímně v oči mi pohleď: Tys minula se cíle života svého! – Věř, nechci ti zhanobit památku otce – to vážný byl byrokrat, moudrý, rakousky rozšafný. On tebe tak přísně, pečlivě vychovával a chtěl tě zřít spokojenou, váženou paní. On bídu tvou zavinil bezvědomě... Neb kapitál jeho, v lakotě nastřádaný, a zděděné domy dva – pouze ty vinny jsou, že’s minula se cíle života svého! Tvá hlava plna je bázně a nejtěžších starostí: Neb dobré to jméno! Ta zoufalá nejistota! Ten nervosní zmatek, když po špičkách ploužíš se z bytů šviháků vzorných, rozmarných důstojníků! Dle vrozené vášně, pěstěné v taji, mohla jsi žíti týž život, v náruči střídaných mužů a beze strachu! A zcela poctivě, nepokrytecky, se smělým čelem! Být tulačkou, oddanou všem a světem štvanou, vždy s láskou denně se vdávat a přece být volnou, být po celý život na cestě svatební, zábav plné, být veselou družkou všemu se smějících dobrodruhů!... Žel bohu, že nejsi švarného tuláka dcerou! – 88 Věř, pouze bys nosila, tulačka volná, šat poněkud jiný a v prádelku hmyzu trochu; však jak se s tím vesele vandruje dále! – Teď ovšem: teď miluješ onen hrdý hmyz země, vždy nádherně oděný, maskovaný, zdravící dvorně – a prádlo máš prosáklé vůní, vybranou, jemnou, jíž dusíš chycený výpar nejhorších hmyzů. V tvém prádle, bělejším nad sníh, s fialek vůní, a prosyceném otrávenými výpary – se poctivý hmyz nevěstek nepokryteckých, viď, dítě, nikdy nezahnízdí? 89