BOUŘLIVÝM SRDCÍM.

Bohuslav Knoesl

BOUŘLIVÝM SRDCÍM.
Přeludy svůdné, jež bolest a touhu ze srdce tvého lákaly k marnému letu, vzbuzením hrdé mužnosti zapuď, smutek však, jenž v duši tvé zbude, umělce gestem proměň v kamennou sochu! V bělostný mramor zaklej myšlénku svoji, skrušenou Niobu se zvráceným okem, v němž stesk se zrcadlí raněné něhy, z kterého bolesti němých dojemně mluví, skeptiků touha po víře pláče, oddanost slabých pohnuta mlčí. Myšlenku svoji, Niobu smutnou, v podobě žalem strnulé matky na cestě stát nech, dav kudy chodí, že snad jej pohneš k hlubšímu snění, v kterém se tají zbožnosti záchvěv. 9 Ty ale zůstaň opodál státi, ni brvou nehni, nepohni svalem, umrtvi touhy své z břehů vystouplou řeku, snů svojich zaškrť úsměvy klamné, klidně se dívej, dívej se mužně, kterak se stromu věčnosti prší ctihodné hvězdy jak vadnoucí listí. 10