OBLAKA.

Bohuslav Knoesl

OBLAKA.
V azuru modrém, kde ptáci se tratí, lehounce plují jak plachetní lodi oblaka bílá; od břehu k břehu to od věku k věku převáží na nich čas myšlénky naše, nesmělé touhy. Oblaka bílá, ó, zůstaňte státi, prchavý půvab bych zachytit mohl rozmarů vašich, sny moje tiché, jednou jen sněné, již jste mi prchly v modravé dálky, oblaka bílá – – – –! 14