JEŠTĚ OBLAKA.

Bohuslav Knoesl

JEŠTĚ OBLAKA.
Jest jeden požitek vybraný, čistý a jemný, však vězeň v žaláři i tulák loudavý se může jeho lahodou stejně tak spít jak caesar sedící na trůně v mdlobě a nudě: tam v bílé mraky zřít, v to chmýří hebounké jak kotouče vrcholí v sny báječných staveb a jak se láme, trhá, tiše se boří a jako touha zahlaholivší písní se rozplyne zase v nebeských luzích...! Tak chtěl bych též všechna pohnutí svoje, vzlet vášní vzbuzených i myšlének květy utvářet v měnivé hráně, v krystalů růže je semknout, jichž stěny nejmenší odráží plameny kosmu, výkřiky drsné v nich s líbezným ševelem protkat a jako v jediném výdechu bělavé páry se vší tou marnou a krásnou života slávou tak tiše a snivě se rozplynout v modru...! 15