SONET.

Bohuslav Knoesl

SONET.
Ty život miluješ jen v jeho ozvěnách jak snivý posluchač, jenž na balkoně dlí a hudby vzdálené se kochá na vlnách, v nichž cos’ jak luny svit se matně zrcadlí. Však dole vzpoura vře tlumeně dosavad, by náhle propukla a odpoutala lvy svých vášní divokých, ničících napořád, před nimiž rázem v prach se skácí bozi tví. Nuž, jen ji obejmi, té vzpoury vůdkyni a vzdát se neváhej těm zrakům plamenným, jež výbojnosti svou svět dum tvých zastíní; neb život v chvíli té dá volnost spoutaným a schopnost vybít se jak v bouři mračno v ní a všechno ostatní je marnost, přelud, dým. 19