NOTTURNO.

NOTTURNO.
Své Musy plachou laň když jsem již uchvátil jednou, tak snadno nepustím těkat ji vzduchem; s ní chci se milovat, až k jitru nebesa zblednou a rosa se zatřpytí na listí suchém. Ji ve své levici nechám pokojně spáti a pravou vystavím ze vzduchu hrady, z nichž oken tisíce v kraj bude bájek mých pláti, snem jí mi vnuknutým kol zalidním sady. Tu krásným světicím se kořit lupiči budou, a lásky skřítkové pedanty bouřit, co zatím andělé strašlivou schváceni nudou již spousty cigaret počnou tam kouřit; do plžů nevzhledných běs náhle pitvorný vjede, jenž rázem všechny je v motýly změní, co stafáž líbeznou ke tváři Julie snědé a svůdné pro tílka opojné chvění; 24 a luna bude plát a zvuky mandolin sladkých tam klokot fontány rušiti bude, oživne Romeo, by v slokách zpěvavě krátkých své srdce rozptýlil ve květy rudé. Až náhle přikvapí den s lesklých paprsků mečem, hru stínů zažene v údolí skryté, tu s mojí milenkou špic lásky nejvyšší stečem, již strměti nad srázem temnoty zříte. Pak s jedním polibkem tak jako Okean dlouhým se smutni rozejdem na dlouhé časy: já bít se s životem ozbrojen veršem jen pouhým, a ona znovu si upravit vlasy. 25