ORLŮM ZMIZEVŠÍM V DÁLCE.

Bohuslav Knoesl

ORLŮM ZMIZEVŠÍM V DÁLCE.
V močály tiché den klesá zvolna, myšlenky tonou v jezeru snů; myšlenky tonou v jezeru snů, srdcem jde touha teskná a bolná. Bratři mí čačtí, orlové bystří, k moři kams’ táhli v modravou dál; k moři kams’ táhli v modravou dál volní a hrdí touhy mé mistři. Bez konců zdá se noc býti dlouhá, východní dálky nehlásí den; východní dálky nehlásí den, zhynula síla, zbývá jen touha. Orlové pyšní, šťastní mí bratři, jitro až vzplane, nebudu živ! Jitro až vzplá a nebudu živ, řeknete, Vám že srdce mé patří? Pro Vás vždy vřele srdce mé bilo, z Vašeho rodu pocházím já, z Vašeho rodu pocházím já, zlomená peruť, nevzkvetlé dílo... 34