NA MANON LESCAUT.

Bohuslav Knoesl

NA MANON LESCAUT.
Vy nebezpečně jste krásná a lehkomyslná stejně! Na věčnost přestane myslet, kdo Vaším půvabem schvácen, a přece jste štěstím! Jste věru štěstím i tehdy, když bolest vzbudíte žhavou v tom srdci zblázněném touhou, jež zpíjí se Vámi, neb Vámi podmanil život sny všechny mé lásce! Zda víte, kolikrát marně jsem znova milovat zkoušel, však zklamán pokusem svojím, k Vám opět vždy se zas vrátil, vždy smuten nežli dřív více a vždy více žízniv! 42 A Vás já nebudu míti! Byl jiný miláčkem štěstí. Já marně smíření hledám pro rozpor vzbuzené touhy, pro nesouzvuk citů jak rým pro svou píseň! Vy očekáváte, drama že odehrávat se bude půl v skocích veseloherních, půl v pósách koketně smutných a skončí vše dobře. Ne! Odehrálo se dávno juž nikým nezřeno ve mně, má trpká zkušenost silná jen vážných citů zná hovor Vám nechápatelný. Však krásnou dále jste, svůdnousvůdnou, a tajně vždy budu toužit Vás ve své náruči míti, dle snu svého lepší, než jak jsem Vás poznal! 43