SONET.

Bohuslav Knoesl

SONET.
Tam v modré dálky zřím, v nichž zvolna rozplývá se mých citů lehký dým oddaných kráse. Tak zapomínám na se, své tělo opouštím, jak rozvanutý dým když v modru rozplývá se. Opuštěn hmoty hořem, že květinou jsem, mořem či orlem snad, já sním a schvácen šíří snění v jediném okamžení tu věčnost pochopím. 47