JEDNOTVÁRNÁ MELODIE.
V rákosí šumném zpívala láska
důvěry plna naivní svůj zpěv,
důvěry plna v naivní svůj zpěv
trilkovala si křehounká kráska.
Vysoko nebem letěly mraky
měnivou třásní podobny snům,
měnivou třásní podobny snům
lákaly k sobě lásky mé zraky.
Oblaků dechem přelétla léta,
změnila lidi, změnila kraj,
změnila srdce, zahnala báj
z rákosin šumných na konec světa.
Na konci světa plakala láska
pro bílý leknín nadějných snů,
pro bílý leknín nadějných snů
zalkala tiše křehounká kráska.
48
Šediny první do vlasu vtkává
běžících mraků nemluvný spěch,
hasnoucích citů nemluvný vzdech
možnosti marné teď oplakává.
Ó, moje lásko, lekníne bílý,
nad rmutnou vodou plove tvůj květ,
ve rmutné vodě tone tvůj květ,
do kalné tůně zvolna se chýlí – –
49