NÁLADA.

Bohuslav Knoesl

NÁLADA.
Na měnivé třásni rozplývajícího se mraku, hle, paprsek slunce se zachyt’; to v tůni tvé duše idealu zaplanul odlesk, jejž dosáhnout lze jenom ve snu. Před zrakem tvým září na nejkratší chvíli ta veliká scéna, snů tvojich bitva, z níž jako hrdých andělů znějící pozoun zní modlitba platící kráse. Až na dno tajemství, kde zlo se od dobra dělí a od děsu souzvuků úsměv, ty chýlíš své čelo a záhadnou souvislost chápeš, jež mezi muškou a zářící hvězdou. Tu pozdvihneš hlavu opojen velkostí snění, tvé srdce ještě se chvěje, však předmět modlitby tvé již zmizel, zemřelo božství, jen v srdci tvém ozvěna – píseň! 50