HUDBA VEČERA.

Bohuslav Knoesl

HUDBA VEČERA.
Když mlčí lesy kol a luna jen se dívá na spánek krajiny klesnuvší v šerý stín, tón lásky zlomené tu osaměle zpívá v tvém srdci uvízlém ve přízi pavučin. Tu bolest lásky tvé se v touhu zvolna mění, lkající tlumeně jak hudba vzdálená, v oddanost vyznívá tvé touhy vlahé snění a smutkem v úsměvu na tvojí tváři hrá. Vzpomínka nevlídná kams’ do hlubiny klesá, klidnému azuru i zamlklosti lesa svou dává odpověď i srdce tvého klid. Ve blánu duše tvé teď čistě připravenou lze nové dojmy psát, jež z neznáma se ženouženou, a nové radosti i žaly znova žít! 57