***   Ó, duchu všemocný, však stejně též vlídný,

Bohuslav Knoesl

***

Ó, duchu všemocný, však stejně též vlídný,
Ó, duchu všemocný, však stejně též vlídný,
já skromně prosím Tě, však neméně snažně, by večer poslal’s mi, jak tiché jezero klidný, jenž v moje těkání svou písní splynul by vlažně!
Ach, večer poklidný, v němž vzplanula světla hvězd věčně úsměvných nad nicotou snění, ach, večer dumavý, v němž nejasná tušení vzkvetla o skryté věčnosti v jediném, čistém políbení! 59