Pokušení.

Bohuslav Knoesl

Pokušení.
Já k svému obrazu si ženu utvořil. Hle, z fantasie mé a touhy rozechvěné má vstává Vládkyně, má Anadyomene, svou vůní napouštíc mi umdlévání chvil. Já snění zárodky jsem v prsť své duše vsil, ve ville rozkoší, na březích prázdna sněné, jsem žár svůj vysálal v klín ženy vybájené, a snem svým podveden, svůj chrám jsem podpálil. Dost toho šílenství, dost výkřiků a klení! Spíš dumy pokání! Má duše ospalá nechť raděj’ přemýšlí o příštím probuzení! Však marno vše. – Dál prýští žádost mdlá do lásky basinů, kde polibků Tvých rdění skrz mlhy kající se zachvívá a plá. 9
Básně v knize Martyrium touhy:
  1. Hymnus Fantomu.
  2. Zjevení.
  3. Na poušti.
  4. V žaláři askese.
  5. Pokušení.
  6. Martyrium touhy.
  7. ***   Na stůl svůj slavnostní jsem prostřel roucho bílé
  8. Improvisace snu.
  9. Tragoedie duše.
  10. Stišení.
  11. Květy blouznění.
  12. Pochod smuteční.
  13. Dies irae.
  14. ***   Tak v němém vězení bezbarvé skutečnosti,
  15. Soumrak duše.
  16. Adagio.
  17. V žaláři osamění.