I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,

Bohuslav Knoesl

I
Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří, Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
 když aspoň z dálky vidět jeje, jak z Ithaky se kouří, když možno aspoň doslechnout od bludných mořeplavců, jichž loď již všechna děravá přistála po zlé bouři, že dále trvá Ithaka, že dál tam hrozny zrají a smutná Penelopé lká, jež oka nezamhouří, že kdesi jakýs domov jest, kde dobro ještě bydlí, kde důvěrná zní ještě řeč kol krbu, z nějž se kouří, že známá tvář se usmívá kdes při vzpomínkách v dáli, když zlověstný svět ostatní jen chytře očka mhouří, že je kdes místo stálosti, píď nekonečna malá, na níž je život rozkoší za slunýchslunných dnů i bouří, kde život je jak sladký sen a sen jak život plný – ó srdce, pojď se podívat, zda z Ithaky se kouří! 17
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,