II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,

Bohuslav Knoesl

II
Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem, Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
 jež půjčeno mi na úrok kdys bylo Stvořitelem, až ztuhne moje krev, vyvane teplo z mojích údů, ohýnky zhasnou v očích mých, myšlénky pod mým čelem, až hlasu vnímat nebudu, ni světel ani vůní, mě mákem ověnčte, jenž příbuzný jest s asfodelem, a tajně v zem mě pohřběte, kdes na pobřeží moře, na ticha ostrově, na jediném v tom světě celém, kam z končin žití dalekých jen zemřelí smí připlout, a kde jen šumot mořských vln je ticha rušitelem. Tam jako slepý pták má duše poletovat bude a plachá pomateně lkát nad ztraceným svým tělem, nad episodou života, nad temnotou a hluší, kde jenom matná vzpomínka je prázdna rušitelem, jen bludná vzpomínka, jež někdy na mžik rozhoří se, na chvíli ještě vyšlehne pod vychladlým již čelem, nach máku znovu zažehne a echo lásky vzbudí, jež voní narcisem a nyje bledým asfodelem, by znovu potom zhasla zas, roztála v bezvědomíbezvědomí, až duše bude křídly bít nad navždy mrtvým tělem. 32
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,