II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen

Bohuslav Knoesl

II
Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
 a v oslnivou skutečnost hned sám se měnil duše mojí sen; kde dřív uprostřed sporých trav vykvétal pouze blín a bolehlav, tam v slávě barevné – čaroděj zahradník buď za to veleben – teď blaží oko růží sad; ó nevěřící, pojď se podívat! Tam, kde dřív úhor ubohý, jenž hostil trní s kopřivami jen, tam nyní tučná zeleň niv a pšenice žluť, kde rost bodlák dřív, a kde dřív odvaha a ctnost na scénách živořily jen, kosmický vládne režisér, životů autor, diváků i her, a jestli stihán kdo a vyděděnvyděděn, pálenkou býval opojen, ve víně utápí teď žal, jež božský vinař z hroznů lisoval. Ó ty, jenž tyto řádky čteš a z doslechu znáš víno jen, nelituj nákladu ni cest, bys poznat moh’, co za nápoj to jest, že božský žár v něm utajen, z něhož v nás zbyla sotva jiskra jen, a ráj že geniů je sad, jejž, kdo to víno pil, smí očesat, ba kdo je pil, vše svatým zří, kam s bázní dohlédne svým okem jen, a poznání mu samo kráčí vstříc – ó nevěřící, co chceš víc? Teď skutečností stal se sen, ó lituj, žes tak málo žádal jen! 45
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,