I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli

Bohuslav Knoesl

I
Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
 je gazel z duše vytrysklý, když kouzla lásky chválí, když při měsíci činí tak, slavíčím kolotání, při vůni růží, jasmínu, již přivívá sem z dáli větérek něžný laskavý, všech křehkých věcí přítel a spolehlivý přítel všech, již půvab ducha chválí; gazel toť vody šplounání, jež večer v kašně zurčí a hovor země s hvězdami provází v modrou dáli a zpívá povždy nápěv týž, jen škálu lehce mění a slovům nový význam dá co tajný symbol chvály, je gazel hříčkou se slovy, hrou na pobřeží moře, jež hnáno větrem kosmickým své vlny vzdouvá z dáli, co básník, dítě na břehu, se pochopiti snaží, co Bůh z jeho hry pochválí, co Musy nepochválí; je gazel Písem vykladač a tajemství jich řeší, jich rozluštění přináší z mystických hlubin dálí a přes zoufalství klene most obloukem duhy ze slov, nakonec v hymnus propuká, jenž Stvořitele chválí. 48
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,