WATERLOO.
(Šeří se ráno; gardisté na stráži před stanem Napoleonovým.)
1. Gardista:
My prodělali spolu mnohou psinu
a bos jsem přešel řeku Berezinu.
Mám dosud reuma z příšerné té sloty.
Však šťasten ten, kdo ztratil pouze boty!
Zle byl jsem na tom jako slepé štěně.
Na druhé straně byl jsem však též v Jeně
a pytlačil jsem často v cizích zelích.
Na avantury myslím ve Španělích.
Tam pila krev mi jedna bujná holka.
Vdov po mých druzích mnoho teď to prolká.
Dnes u císaře sloužit volím znovu,
neb v dobrou hvězdu věřím Císařovu.
Mně Bourbonů je hnusná barva bílá,
u císaře jen blahobyt a síla.
Ideu národní já v tomto jmenu
docela krásně vidím zosobněnu.
2. Gardista:
Já nevím, bratře, jak to půjde teď,
však státi budem’ zkrátka jako zeď.
66
Co možno také nyní počíti?
Dnes kinematograf to zachytí.
A na konec by přišlo do listů:
„Sensační zpráva: Útěk gardistů!“
A protož, ať se směje mnohý slon,
já volám hrdě jmeno Napoleon!
Napoleon (naslouchal v pozadí a nyní přistoupí blíže):
Gardisté moji, vám já zcela věřím,
vy bídáckým se nerovnáte sběřím,
jež tomu dnes a jiným zítra slouží
a opustí ho, když se octne v louži.
Gardisté moji, věrnost hodna chvály!
Vy můžete to přivést na maršály!
A pročež volám nyní stále více:
Jste povýšeni na šlechtice!
Gardisté:
My voláme, až otřásá se šer,
velikým hlasem: vive l’empereur!
(Zatím jiní gardisté okolo stanu.)
Napoleon:
My tři jsme velcí, máme pevnou vůli
a nižádných se nelekáme kulí.
A kdo má vůli, přivede to k čemu,
věc hlavní vůbec nikdy nemít trému.
My bít se budem statně jako dosud
a kommandovat budeme svůj osud!
Gardisté:
My voláme, až otřásá se šer,
veliké heslo: vive l’empereur!
Napoleon:
Vy všichni, již se díváte zde, vizte,
zde duše dvě jsou veliké a čisté!
67
Dělají všechno, co je možno dělat,
a bourbonských se nelekají selat.
Ti půjdou statně, na rtech pyšný smích
sekati do beefsteaků anglických.
Dva heroové jsou to velicí
a od té chvíle zvou se šlechtici!
Všichni gardisté:
Čin císařský to věru je,
Napoleona každý miluje!
Za něho budem’ bojovat a padnem’.
Napoleon:
Já v zápalu vás vidím dneska řádném.
Zaplašte, reci, s čela všechnu dumu.
Dám vyvalit vám ven sto beček rumu.
Molodci, pijte, ale mojí ke cti,
dřív nežli kule na nás budou mécti.
(Jásot u gardistů. Čilý ruch po táboře. Přichází maršál Ney.)
Napoleon:
Aj, maršálku, už taky tedy bdíte?
A jaké jste měl spaní?
Ney:
Znamenité!
V táboře našem chrápe veškerenstvo,
neb každý ví, že tady veličenstvo.
Napoleon:
Jsou slova vaše podobna tak broskvi.
Mám důvěru já ve vás, kníže z Moskvy.
Však mnohdy přec mne sužuje zlý zjev.
Já prolil už jsem v světě mnohou krev.
A čím kdo zachází, tím také hyne.
68
Ney:
Váš věhlas, veličenstvo, nepomine!
– Však, když jsme se teď pěkně vyspali,
což bitvičku abychom vyhráli?
Nemají o čem časopisy psát!
Napoleon:
Nu, něco se již musí riskovat.
Ať adjutant Váš po táboře jede
a oznámí všem, že se bitva svede.
Nač třeba dlouhých myšlenek a dum!
(Adjutant odjíždí.)
Gardisté:
Můžeme, sire, vzíti s sebou rum?
Napoleon:
Císařské slovo já neberu zpět.
Garda je zvyklá pít a zabíjet.
(Gardisté odcházejí v řadách, které defilují před Napoleonem. Vojsko přechází scenou. Napoleon stojí s rukama zkříženýma nehnutě.)
Napoleon:
....Závratě...Závratě silných! Králstva! Mám Vás znova!
Zas záříš mi, ty slunce od Slavkova!
Mé století! Jdu v tebe! Chvíle bájná.
Pobočník (se ukloní s porozuměním):
Vašnosti, to je citát z „Falkenštajna“.
Napoleon:
Toť chyba lávky! Vytřel jsem Vám zrak.
Sic trochu Hilbert, spíš však Bergerac!
69
Pobočník:
Mám po táboře hned jej roznésti?
Napoleon:
Chraň, Bože! Hilbert! Strašné neštěstí!
zhoubu by neslo i mým slavným zbraním
veršíků pár... „osobním vyrovnáním“!
(Stráž blíží se k Napoleonovi, přivádějíc dva cizince.)
Vůdce stráže:
Z daleka, sire, přišel tady kdosi,
o audienci tuze pěkně prosí.
Mluviti s nimi dá se čertovsky,
neb tuze špatně mluví francouzsky.
Jak náměsíčník prvý pohlíží
a zpívá jen: Paříži! Paříži!
Jde druhý vážně, nepřátelský světu,
a neustále křičí: Krise je tu!
Napoleon (kyne stráži, aby se vzdálila):
Co v končinách Vy chcete nyní těch?
Prvý cizinec:
My, veličenstvo, přicházíme z Čech.
Omyl snad nesvádí z románů
Čechy si plést se zemí cikánů!
Dir sprich’ ich, Jehova, ewigen Hohn!
Ať žije la grande nation!
Je země naše místem starých sporů,
Vás přicházíme žádat o podporu!
Je hlavní město v zemi české Praha,
kde český živel stále víc se vzmáhá.
V redakcích, v stínu starých kolosů
je primátorských sídlo lososů.
Však Germánstvo nás přece zatopí
bez sympatií celé Evropy.
70
Je láska k vlasti velkých činů zárod.
Sire, ó spaste honem český národ!
Nás uvádělo francouzské vše v žár,
ó veliké slovo: la gloire!
My k Vám jsme přišli, což si zvláště cením,
let šedesáte před svým narozením,
poslušni autorových povelů.
(Diskretně:)
Panečku, já mám v kapse novelu!
Jeden můj známý, neunavně činný,
přeložil mi ji do frančiny.
Neřeknu, kdo čin spáchal rekovský –
– byl Jelínek to nebo Bačkovský? –
však potom pošel, šelma prohnaná,
než přeložit moh’ ještě „Voldana“!
Kde otisk’ bych ji? Zdaří se to kdysi?
Sire, přec máte styky s časopisy?!
(Hluk za scenou. Výstřely z děl. Bitva. Napoleon, znepokojen, marně snaží se vymknouti.)
Tož z toho Vaše veličenstvo uzná,
že váha celé věci vskutku hrůzná.
Chcem’ v lásce věčně, vašnosti, vás chovat:
Což nechtěl byste dát se korunovat?
Korunu českou bez nároků na dík
nabízí Vám dnes nezrozený Hladík.
Kéž byste, pane, český národ zvedl!
Napoleon:
Hladíčku, vidíš, ty jsi dobrý kédl!
Cizinec:
Zmizí mlhy, nad námi jež visí,
Sire, máte styky s časopisy?
(Vřava válečná za scenou zvolna se blíží k scéně.)
71
Posel (vystrčí hlavu):
Hej, sire,... nu, císaři... hej, pane!
Zdá se mi, že už táhnou Angličané!
Napoleon:
Odpusťte, páni, povinnost mne volá!
Druhý cizinec:
Já nejsem zvyklý konat něco z pola.
Už dávno mému příčilo se citu,
že nepěstíte žádnou humanitu.
Chci idee Vám svoje vyložiti.
Napoleon:
Promiňte, páni, moment, musím jíti!
(Bitva dostupuje vrcholu. Zdá se, že vojsko Napoleonovo couvá.)
Posel (vystrčí hlavu):
Hej, sire... nu, sire... račte jíti!
Mně zdá se, pane, že jsme vlastně biti!
(Napoleon chce odejíti; cizinec zastoupí mu cestu.)
Napoleon:
Jaké to nepříjemné intermezzo!
Cizinec:
Ujasnit sobě problém, to je něco!
Nač prolévat krev? Jaký strašný zvyk!
To praví Vám dnes Tomáš Masaryk.
Chci v pravou kolej dovésti Váš osud,
a proto jsem tu, nezrozený dosud.
Snad urážím Vás smysl historický:
přicházím prostě nevčas, jako vždycky.
Váš velký duch uvážiž na chvíli,
k jakovým koncům vede násilí.
72
Co dělat, dítě? Cenu v sobě chová
jen humanitní snaha osvětová!
Pochyby Vaše jistě zkonejší
přečtení „Naší krise nynější“.
Okamžik vhodný přišel právě dneska,
vyložitvyložit, jaká myšlénka je česká.
Vše vyložím, důkladně, jak se patří.
A začnu předem už od českých bratří.
Ne chauvinismus, jenž se v mlze ztrácí,
my navázati chcem’ na reformaci.
Též doporoučím péči ideální
studium mé „otázky sociální“...
Posel (opět vystrčí hlavu):
Hej... sire... nu, hej... sire... možná-li..možná-li...
Mně zdá se, že jsme bitvu prohráli.
(Za scenou i přes scénu prchá armáda Napoleonova.)
Napoleon:
Ne, ztraceno nic není. To lid ví.
Já sám se musím vrhnout do bitvy.
(Cizinci drží Napoleona.)
Druhý:
Co Veličenstvo tedy udělá?
Prvý:
Kdy vytištěna bude novela?
Rač vyslechnout...
Druhý:
Mě dříve!
Prvý:
Neukvap se!
Druhý:
Násilí ustup!
73
Prvý:
Pomoz Čechám!
Napoleon:
Zab se!
Druhý cizinec:
Nic nezbývá, než ptát se: quis, quid, ubi?
Já pouze smím být v polemikách hrubý!
Napoleon:
Pusťte mne rychle... pusťte, pro peklo!
Posel (opět vystrčí hlavu):
Mně zdá se, sire, že vše uteklo.
Jen stará garda dodržela slovo,
v dějiny vpsala slovo Cambronnovo.
Chuděrky, padli v boji ubohém!
– Sire, Vás čeká kočár za rohem!
Napoleon:
Vše ztraceno. Toť látka pro tragika,
Hladíka nezbavit se, Masaryka!
Jaro 1903.
74