TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM.

TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM.
...však ženeme jak Titani na Olymp starých bohů. J. S. Machar.
1. 1.
Vám, jenž jste Titanem, já, který Titan nejsem, jenž budí děs, Vám, Achille, jenž bil se se Zákrejsem, já, Thersites, ze svojí temnoty do pyšných Vašich výší dím slova prokletá, ze příkrých propastí já příkré verše píši, básníku poeta! 2. 2.
V dnech tesklivých, kdy těžko věřit ránu, být něčím jist, Vy, genie, jste sedal ku pianu hrát nenávist... 119 Vy, pyšný virtuos, jste nesl hrdě čelo, jež lásku necítí. Umění Vaše tvořit neumělo, jen mučiti! Váš vtip, Váš duch, Váš talent literáta skončily v sottise. Nic smutnějšího nežli dary fata, jež v defekt zvrhly se! Jak stará koketa, jež nevábí, jen nudí, Vy končíte; jak stará koketa, jež soucit už jen budí a cítíte: Trofeje Vaše vyprchaly chudé, jak vítr vál. Vám obdiv lůzy marastické zbude, jíž jste se bál. 3. 3.
Noc temná kolem mne. K té nedosáhnu výši. Hlas zvedám dnes, k Vám, Achille té války žabomyší, já, Thersites;Thersites. Vy ku stavbě jste ruky nepřiložil, jen k rozvratu. Na mořské pláni v chlubné pose ožil duch pirátů. Čas tragický. Červánky vzkvetou rudě. Vy, dalek života, na nešpanělské oživil jste půdě tradice Quijota. Bijete s mlýny dál se s tlupou věrnou, jež fikcí rozňata. Nad komedií lkáte malichernou; oh, moje Golgatha! 120 Vás neklid štve Vás stále dál a dále za mráčky, oblaky. – Jdu, pozdní putovník, ač vědom síly malé, plašiti přízraky! 4. 4.
Neb, pane, ve Vás duch že starý ožil barbarských sekt, na místo srdce ve verš že jste vložil drobounký intellekt – – v dnech truchlých že svou ješitnost jste křičel jsa hluch a slep, z Vašeho díla vždycky že jen syčel jízlivý škleb, za Vámi jdu: do pyšných vniknu tvrzí. Brány se vylomí. Váš Thersites, jdu ohyzdný a drzý jak svědomí. 5. 5.
Noc temná kolem mne. Vás Olympu svit chová. I v tom je děs. Jsem smrti memento; dím dnes k vám vážná slova, Jájá, Thersites. Jsou chvíle osudné, kdy pyšný poseur cítí pod skepse dotekem: Titanem nebyl jste, Titanem nemoh’ býti. – Ó, buďte člověkem! Duch chmurný, nečistý, Vy kamsi v temno jdete svým záštím štván. Egypt jste opustil, však, myslím, nenajdete svou zemi Kanaan. 121 Jsou chvíle osudné, kdy pochyby se vznítí. Vidíte v mžik: Na troše papíru jste založil své žití, na troše polemik. Noc přijde bezsenná. Vás míjí spánek klidný. Zjev plný tragiky: Noc přijde bezsenná. Vy věda, jak jste bídný, dítě: Jsem veliký. A ráno zášť Vás v dál zas bude štváti. Bled jdete k posám svým. Já, Thersites, bych moh’ Vás litovati, – nebýti svědomím! Květen – červen 1902.
122