Den šestý v Oktávu.

Den šestý v Oktávu.
Sebe samého ostříhej v čistotě. 11. k Tymot. 5. k. 22. v.
Sláva nevinnosti!*) Běda oplzlosti! Hana, hoře chlipníkům! Sláva srdcy ctnému! Běda srdcy zlému! Tak Bůh mluví smilníkům.**) Chlipnost, smilnost žere Tělo, duši dere, Tíží, hubí, krátí věk. V trpkou neduživost Vede zrádná chtivost; Přebídný – ach! – požitek! Smysle oslabuje, Oudy ochromuje, Plodí množství neřestí; Tělo bídně chřadne, Jako tráva vadne; Přehrozné – ach! neštěstí! ——— *) Mat. 5. k. 8. v. **) Effez. 5. k. 5. v. 29 Rozum, pamět slabí, Srdce k zlému vábí, Z duše Boha vyhání. Všecko utěšení, Pravé potěšení Hubí – plodí zoufání.*) Přenešťastná chlipnost, Neskrocená chtivost, Jakž ty svodíš člověka! Sladíš nápoj medem: Však jest krutým jedem, Kterýž z pekla vytéká. Morních vředů plodí, Tělu hrozně škodí, Přitahuje zhyzdění; Suší, zžírá tuky, Plodí hrozné muky, Neukojná trápení.**) Slze nevinnosti, Zavedené ctnosti K nebi o mstu volají: Lože poškvrněná, V hanu přivedená Chlipníků smrt žádají. ——— *) Effez. 4. k. 18. 19. v. **) Syr. 19. k. 3. v. 30 V svorných bytech pokoj Ruší, tropí rozbroj Chlipnost, saně šeredná! Celé obce bouří; Mysle k vraždám rouží, Potvora tať pekelná! Obcem, vlasti škodíš, Mrzáků když plodíš – Jsyť y mátě zlosynů, Jíchž jsy naplodila, Však je zapudila; Dalas peklu rodinu. Běda, hanba, hoře Krutě srdce voře Nešťastného smilníka; Svědomí ho tepe: Peklo říje: – Lépe! Takováť mzda chlipníka! Mládenče a Panno! Nebudiž vám dáno Vzdát se hříchu v poddanost! Nevinnosti chraňte, Chlipnosti se braňte; Neb jest hrozná ohavnost. 31 V bázni Boží buďte, V ní vždy pokračujte! Vězte: Že Bůh všecko ví.*) Nedejte se svésti, Žádostem zlým vésti! Tak vás Bůh zde oslaví. Svatého pak Jana,Jana Mládenec y panna Vezmi sobě za příklad! V studu, v nevinnosti, V věrné nábožnosti Následuj Jej v ctnosti rád! Patrone náš milý! Chraň nás v každou chvíli Před neřádnou žádostí! Od hanby nás ochraň, Sýlou dosti ozbraň,ozbraň K přemožení nectnosti! ——— *) Syr. 23. k. 28. 29. v. 32