Nro. IX. Na Manžele.

Jakub Jan Ryba

Nro. IX.
Na Manžele.

Svazek, který věrnost, láska, Srdce, mysle jednota Mezy námi upevnila, Ruší hrobní samota, Do níž mne smrt zavírá, Mých mně z rukou vydírá. Tvrdý osud! – však co platné Všecko trpké kvílení? – Vůle Nejvyššího byla, By se stalo dělení. Tělo prchlo – dobře vím, Jako větrem hnaný dým. Ale můj duch, s něhož vůle Boží kovy shodila, Živ jest! Živ jest! – v něm y věrnost, Tu smrt nezapudila. Těš se, Choti! – v duchu mém Tobě stále upřímném. Když tě budou tvrdí lidé, Nectní dráči ssužovat – Že tě a tvých utlačili, Když se budou radovat: Duch můj tebe zastane – Hoře škůdcům nastane. 23 Manželko! Ctná přítelkyně, Plná lásky – věrnosti! Věz, že neuhasne k tobě Vděčný cyt y v věčnosti; S tím jsem přestal zde živ být: V témž y na věčnost chcy jít. Tak jen tobě splatit mohu Lásku, věrnou náchylnost – Snážnou peči – vlídnou pomoc – Manželskou tvou velkou ctnost. Odměň hojně tobě Bůh! Toho žádá vděčný duch. *) Slova, jichž můj stuhlý jazyk Na srdce ti vložit chtěl, Opětuji: – Hleď mých dítek! – Abych v hrobu pokoj měl; K nábožnosti vždy je veď, Na jich mravy bystře hleď! – Když se někdy všickni spolu V lepším světě sejdeme – V věčném přátelství tu všickni Živi věčně budeme: Tuť se teprv dovíme, Za věrnost jak šťastní jsme. ——— *) Nejsouli dítky, následujícý štroffa se vyvustívypustí. 24