N. XIX. Na Uředníka.

Jakub Jan Ryba

N. XIX.
Na Uředníka.

Sousedové – ejhle přítel Obecného Dobrého! Již svůj uřad – (těžké břímě Muže obcy věrného) – S tmavým hrobem změňuje, Cestou věčnou putuje. Dovol, Muži lásky hodný, Nám zde obět vykonat! Vděčným srdcem, za tvou péči O obec, Ti díky vzdát. Věrná slze mužů ctných Odplatou buď činů Tvých! Tíži, kterouž vkládá uřad, Ramenas rád podkládal: K zvelebení vlasti – obce Ničehož víc nežádal, Než bys všecko přived v řád; Neboť bez něj obcým pád. Spravedlnost, tento základ Blaženosti obecné, Oltář měla v Tvém ctném srdcy, V ní jsy kráčel bezpečně; 41 Přísně kárals zločinnost, Hojně odplacoval ctnost. Potřebnou však přísnost věděls Pářit s lidskou vlídností; Propůjčené mocy Tobě Nezprzňoval tvrdostí; Nebyls utrhačům svým – (Jichž vždy dosti! –) hněvivým. Kdož pak může tolik smyslům Všecko učiniti vhod? Z toho již se dobrých Zprávců Může seznat tíž a pot – Tys pak předc všem otcem byl; Mstě jsy nikdý nesvolil. A tak s čistým povědomím Nábožného Křesťana, Šlechetného Uředníka, Vlastence a Měšťana Vyšel z tělní bůdky duch, Jehož odplať hojně Bůh! Odpočiň sy – Ctnostný Muži V temném sklípku hrobovém! Rýjem Tobě hrobní nápis Na památku v srdcy svém; Tohoť nevymaže čas – Budeť nový stále v nás. 42