OPUŠTĚNÉ OKNO.

Jan Spáčil-Žeranovský

OPUŠTĚNÉ OKNO.
Tvou drahou, svatou hlavu s bledou lící již ve tvém okně více vidět není, jež v smutku zoufalého opuštění jak vytřeštěno zírá na ulici. Dnes kolem jdu a moje duše snící se v bílé květy vzpomínek zas mění na onen čas, kdy v sladkém vytržení jsem patřil na tebe jak na světici. Však luzný zjev ten, v jehož zářném plamu se na mne kdys vše plesy ráje smály, jest na vždy vyrván z toho okna klamu. Tak v týden pašijový též se vhalí ve slavné ticho smrti oltář chrámu, když v žalmů zvuku hostii s něj sňali. 29