NOVÉ LÁSCE.

Jan Spáčil-Žeranovský

NOVÉ LÁSCE.
Tvé lásky divý žár s tou citů směsí, v níž temný vzdor se s dětskou něhou střídá, jež žárlivě mé každé hnutí hlídá, věz, soucit ve mně budí i mne děsí. Zřím, jak se zrak Tvůj úpěnlivě věsí mi na ústa, z nichž sladká slova zvídá, však já jsem šosák klidný – jaká bída! – mnou nehnou více lásky tvojí běsi. Tak v doby příští zírám zamyšlený, pln hoře pro tvůj cit, jenž v hruď mne pálí, sám tuše všecky hrůzy brzké změny. A v odpověď, jak řetěz neskonalý těch hořkých klamů bude ukončený, cos hřmí mi v sluch jak temný výstřel v dáli. 33