SVÍCE.

Jan Spáčil-Žeranovský

SVÍCE.
Když pašije sbor kněží v chrámě zpívá, zpěv proroka tak hořce žalující, tu na oltáři třináct hoří svící: v nich Kristus s apoštoly v chrám se dívá. A jak zní klenbou žalmů píseň tklivá, tak hasnou svíce dříve sálající: to Krista opouštějí učenníci, až on jen v svatém opuštění zbývá. Tak naše naděje, sny, ideály, jež v době mládí po boku nám hoří, kol nás též hasnouhasnou, sotva byly vzplály. A člověk zůstav sám v tom žití moři ční k nebi nevystihlý pro svět malý v svých umučených ideálů hoři. 44