VEČER V PODLETÍ.

Jan Spáčil-Žeranovský

VEČER V PODLETÍ.
Zavání z otav, cítíš? Večer nastal. Vzduch vlahne, z močálu čpí po šáchoří. Jde sekáč. Skokan střík! se v potok vnoří a z louky vlhce fejfaruje chřástal. Svět kolem měkne, lísavě tak sládne, jak stéblo pšenice bys kousal mladé, tam urousán se sysel v brloh krade a v mezi sráží se pot rosy chladné. Jak sukně škrobené tu vzšumí vrby, jim sytost léta táhne korunami, vším zhrdajíce dumají tu samy, jen much španělských mok je v kůru svrbí. Teď stmívá se. Ha, pro havěť to trachta! Chroust brní, mušky palčivě tu syčí, tam netopýr jak zlekán vzduchem příčí a žabí sbor v to ze široka žvachtá. 88