JITRO.

Jan Spáčil-Žeranovský

JITRO.
Svět zatajil se. V dunivé své slávě se hněvně rudé slunce nad něj zdvihá a paprsky jak biči k nebi švihá, však milostně hned září ono právě. Jak z brv se z osin klasů slzy třpytí, jak krupice se v stéblech rosa sráží, jež samet vlčího též máku vlaží, prach cest se zvlhlý na šlepěj ti chytí. Ó, blaho sytosti, jež kolem vládne, div nezalkne se duše vyjevená! Zem v rozkoš těhotenství pohřížena a čirý vzduch již novou moukou sládne. 90