MOTIV HISTORICKÝ

MOTIV HISTORICKÝ (H. Heine.)
Nad faktem brutálním bídy lidské horší se dušičky estetické. Ušlechtilejší deptány city s plebejskou příchutí vulgarity neurvalostmi tolika let. Měli jsme mystiku, jak vůbec ví se, měli jsme bledého Novalise. Měli jsme velduchy, hledící s výší, jak nízcí přece ti, kdož pro den píší, ti neurvalci tolika let. Nahoře, v oblacích, kde slunce kvete, díval se nedojat Olympan Goethe. Proto se esteti Goethovi koří, proto jej citují profesoři, ne neurvalce tolika let. Měli jsme svoje Schlegly a Tiecky, měli jsme modrý květ romantiky. Plebejský cynism nízkostem hoví, Německo vydráždil sprostými slovy, neurvalostmi tolika let. 124 Grimasu na tváři, protivnou masku lhal záští chvílemi, časem lhal lásku. Plebejský cynism řád všechen zvrátí – na štěstí jsou tu aristokrati, aristokrati tolika let. Tajný ten závistník – pravím to v bolu – ubíjel Platena i švábskou školu. Z těch, kteří se vším si frivolně hrají, estetickému se posmívat čaji, ten neurvalec tolika let! Bil se a bouřil za reálné věci – toť žabí perspektiva přeci! Sen jiný, bizarní v duši kdes rost’ mi, nad staletími, nad věčnostmi, nad neurvalci tolika let. Bůh trestá, bohudík; třebať je díků! Nechte nám, pro boha, estetiku! Knížátka chrápou, Německo ztichá, rohožka hrobkou je, vysýchá mícha neurvalci tolika let – Září 1903.
125