TRILOGIE

Viktor Dyk

TRILOGIE.TRILOGIE vivos voco; mortuos plango...
I. I.
 Ideje velké v paskvil zvrací tlachavý modní človíček. Já přišel v sešlou generaci mdlých, egoistních lidiček. Katastrof doba nadešla vám, je třeba bít se oddaně. – Ty, kdož jsou mrtvi, oplakávám, a živé volám do zbraně! – Zdrobnělé vášně bez vřelosti dnes, zítra vidíš v obzoru, co diletant své vleče kosti (houpy, hou!) dolů, nahoru. Po našem nebi mračna běží. Jak vyhnouti se pohaně? – Ti, kdož jsou mrtví, nechať leží, však živé volám do zbraně! – Diskreditována hesla všecka, nikomu nikdo nevěří, ohebná páteř umělecká shýbá se, když se sešeří. Stáda se druží v smečky vlčí, 197 cynicky vyjí přes pláně: – Ti, kdož jsou mrtvi, nechať mlčí, však živé volám do zbraně! – II. II.
 Jsi umdlena, má nenávisti, poznáním ubohostí všech. Už je to hnusno tobě čísti žurnály Moravy a Čech. Zvěř lovit lehkou stydno lovci, tvůj zápal pohyne. A neprobudíš tupých ovcí. Nikdy ne! Tož ničeho té chvíle nežel a nečiň pokání. Lež, jako hoch jsi kdysi ležel Chlomecké na stráni. V tvé zemi vyhynuli lidé, jsou čistší pocity. Ty vyčkáváš, až soumrak přijde prostorou opitý... III. III.
 Strnulý, příkrý dojem měk’ v melancholický popěvek. 198 Své hrany věci ztratily. Nic nevzbouří... nic nezšílí. Někoho škoda. Tebe ne, jen síly darmo ztracené. Tvé síly kamsi zakleté, jež ztratila se v mlze té. V západu ještě se rumění praehistorická tušení, legendy trochu nejisté, nějaké květy bezlisté, útesy skalní, v moře čnící a s utopenci hovořící. Říjen 1901.
199
Básně v knize Satiry a sarkasmy (in Spisy Viktora Dyka, svazek 7):
  1. DĚTSTVÍ VELIKÉHO MUŽE
  2. POUČNÁ PÍSEŇ PRO MLÁDENCE A PANNY, ZVLÁŠTĚ PRO MITHRIDATA
  3. FANTASTICKÁ POVÍDKA
  4. POZVÁNÍ K PŘEDPLACENÍ
  5. FRAGMENT Z „DONA QUIJOTA V ČECHÁCH“
  6. DOPIS
  7. ***
  8. PÍSEŇ POETOVA
  9. QUO – USQUE ZPÍVÁ:
  10. PÍSEŇ O MEMOIRECH
  11. ***
  12. SEN DRAMATIKŮV
  13. I.
  14. II.
  15. III.
  16. IV.
  17. V.
  18. VI.
  19. VII.
  20. VIII.
  21. IX.
  22. X.
  23. XI. F. V. KREJČÍ.
  24. XII.
  25. XIII.
  26. XIV.
  27. XV.
  28. XVI.
  29. XVII.
  30. XVIII.
  31. XIX.
  32. XX.
  33. XXI.
  34. XXII. J. K. ŠLEJHAR.
  35. XXIII. M. MARTEN.
  36. SONET PLAGIÁT
  37. I. SCÉNA V PŘEDSÍNI.
  38. II. SCÉNA REDAKČNÍ.
  39. III.
  40. KUPLET DIDAKTICKÝ
  41. PÍSEŇ LOVCŮ
  42. WATERLOO
  43. JEN JEDNKRÁT JSEM GIROVAL
  44. JINÁ PÍSEŇ PRO MLÁDENCE A PANNY A JICH SRDCE
  45. MUDr...
  46. RICHARD PRINN
  47. TRAGICKÁ PÍSEŇ O ROMANOPISCI, KTERÉHO, AČ NEVŠEDNÍ MRAVNOSTÍ OPLÝVAL, NICMÉNĚ NIKDO PŘEČÍSTI NEMOHL
  48. PÍSEŇ REPTROSPEKTIVNÍ
  49. SLAVNOSTNÍ SCÉNA*
  50. PÍSEŇ NOVÉHO KURSU
  51. KANDIDATURA
  52. PAN POSLANEC
  53. Subjektivismus.
  54. „Otec Kondelík.“
  55. Hloupý Honza.
  56. K situaci – –
  57. Povzdech.
  58. SONET APOSTROFA
  59. BALADA
  60. BÁSNÍKŮM, JATÝM TOUHOU ROMANTICKOU...
  61. MELANCHOLIE
  62. MOTIV HISTORICKÝ
  63. JEDNOMU Z MNOHÝCH
  64. EPIGRAM NA CITÁT Z PUŠKINA
  65. V TĚCH VERŠÍCH PARFUM...
  66. PÍSEŇ SENTIMENTÁLNÍ MAŠKARY
  67. DOPIS
  68. „POSLEDNÍ, DÍTĚ MÉ, PÍŠU TI LIST“
  69. ONĚGIN ČILI ZÁVORKOVĚJŠÍ BALADA
  70. DIDAKTIKA
  71. KAPITOLY Z KONKRETNÍ LOGIKY
  72. REPLIKOU
  73. NOČNÍ ELEGIE
  74. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM
  75. TO JARO TESKLIVÉ...
  76. ZÁHONY ZDOBNÉ, KOREKTNÍ...
  77. FIGURKY STOJÍ
  78. STARÝ DOJEM
  79. TŘI ŘADY OKEN...
  80. PO LETECH V DOMĚ
  81. REMINISCENCE
  82. APOSTROFA NEŠTĚSTÍ
  83. GLOSA SARKASTICKÁ
  84. FRAGMENT ROMÁNOVÝ
  85. HVIZD VLAKU
  86. JARNÍ CHVÍLE
  87. VEČER PŘED ODCHODEM
  88. PÍSEŇ TRAGICKÁ
  89. KALNÝ DEN
  90. V SOUMRAKU
  91. ZLÝ VÍTR
  92. SONET ALTRUISTNÍ
  93. TOUHA ZIMY
  94. NA POSLEDNÍ STRÁNKU
  95. PROLOG „DONA QUIJOTA V ČECHÁCH“
  96. SLOVA NOČNÍ
  97. SEN SENTIMENTÁLNÍHO VOLTAIRIÁNA
  98. EPIGRAM
  99. VÁNOČNÍ
  100. TRILOGIE
  101. KRKAVEC ČEKÁ V DŮVĚŘE
  102. IN MEMORIAM
  103. PÍSEŇ BIBLICKÁ
  104. NOC TMAVÁ, TESKNÉ ECHO –
  105. ***
  106. I. (Březen 1891.)
  107. II. (Leden 1905.)
  108. RODINNÁ HISTORIE
  109. PARNASISTNÍ ROMANCE
  110. DOJEM
  111. ZJEV
  112. RUDÝ PRAPOR
  113. DOBŘÍ LIDÉ
  114. Sen