Sen

Viktor Dyk

Sen.Sen
I. I.
Vyšli jsme do rána. V plné zbroji, nesli jsme mladost a sílu svoji. Spí pole, spí světy – ku předu jen! Zvuk naší polnice zaplaší sen. Ku předu jen! Vyšli jsme, zpiti sny. Cesta se motá do dálek, do jara, do života. Červánky rdí se jako krev, ku předu volá nás láska a hněv, starý náš hněv. Vyšli jsme v úsvitu. Řinčela zbraň. Helmy se blýskaly, zpívala pláň, zvuk naší polnice nesl se v dál, kůň náš se vzpínal a východ plál, ku předu volala láska a hněv, červánky rděly se jako krev... II. II.
Všichni tu padli a ty jsi živ. Jediný živ! 231 Polnice nezní, kůň mrtev kles, helma je v prachu, mluví jen děs – Všichni tu padli a ty jsi živ. Jediný živ! Raněn a zkrvácen plazíš se vpřed. Mrtvolo, což kdybych trochu tě zved’, jedenkrát zved’? Noc houstne. Mrtvolo, nespi tak tiše, mrtvolo, slova bys nechtěla říc’? Vábivou vůní květ ještě dýše. Plod ještě zraje v domova líše. Co jsme to chtěli v mladé své pýše? Všechno? Ne, my chtěli víc! Plazím se, zkrvácen, přes pole od mrtvoly k mrtvole. Povídky vyprávím: že boj byl krutý, že naše trofeje nedotknuty, že boj byl vášnivý, že řídly řady, šik náš se tříštil, krev tekla všady – – Mrtvoly hledí v noc šerou s ledovou nedůvěrou. Mrtvoly hledí vstříc tmám. Povídky vyprávím. Že boj byl krutý, 232 že naše trofeje nedotknuty, jen já zbyl sám – – Raněn a zkrvácen plazím se polem, povídky vyprávím mrtvolám kolem. Zrak jejich sklenný nehledí lidsky a já se usmívám sarkasticky: Všichni jste zchladli, já planu jak dřív. Všichni jste padli, já zůstal živ, živ, abych umíral. Nikdo nám prapor nevyrval! Mrtvolo, zvednu tě trochu jen, umírající, zkrvácen. Boj dobojován, končí skvěle. My odrazili nepřítele. Ku předu volala láska a hněv. Co na tom, tekla-li naše krev? Mrtvolo, polnici slábnoucím dechem rozechvím ještě posledním echem – Mrtvolo, svítá v obzoru! Za námi přijdou zas bojovníci. Úkol náš vykonán. S úsměvem v líci – leží mrtvý i umírající ve stínu svého praporu... 1905.
233 OBSAH Místo úvodu k „Satirám a sarkasmům“5 Předmluva k druhému vydání13
I.
Dětství velikého muže17 Poučná píseň pro mládence a panny, zvláště pro Mithridata19 Fantastická povídka23 Pozvání k předplacení28 Fragment z „Dona Quijota v Čechách“31 Dopis36 *** (Proč ta žába v tom rybníce kuňká?)41 Píseň poetova43 Quo-usque zpívá45 Píseň o memoirech48 *** (Kritika trhá. Jsou to samí hlupci)50 Sen dramatikův51 Epitafy54 * Sonet plagiát64 Scény „Z České komedie“65 Kuplet didaktický74 Píseň lovců76 [235] Waterloo78 Jen jedenkrát jsem giroval89 Jiná píseň pro mládence a panny a jich srdce91 MUDr...93 Richard Prinn94 Tragická píseň o romanopisci, kterého, ač nevšední mravností oplýval, nicméně nikdo přečísti nemohl97 Píseň retrospektivní100 Slavnostní scéna102 * Píseň nového kursu110 Kandidatura112 Pan poslanec114 Epigramy116 Sonet apostrofa118 * Balada119 * Básníkům jatým touhou romantickou121 * Melancholie123 Motiv historický124 Jednomu z mnohých126 * Epigram na citát z Puškina128 * V těch verších parfum129 * Píseň sentimentální maškary130 * Dopis131 Poslední, dítě mé, píšu ti list132 * Oněgin čili závorkovější balada135 * Didaktika139 Kapitoly z konkretní logiky143 Replikou146
INTERMEZZO Noční elegie149 Tomu, jenž mne nazval Thersitem153
[236] II. * To jaro tesklivé161 * Záhony zdobné, korektní162 * Figurky stojí163 * Starý dojem164 * Tři řady oken165 * Po letech v domě167 * Reminiscence170 * Apostrofa neštěstí171 * Glosa sarkastická172 * Fragment románový173 * Hvizd vlaku174 * Jarní chvíle175 * Večer před odchodem176 * Píseň tragická177 * Kalný den178 * V soumraku180 * Zlý vítr181 * Sonet altruistní184 * Touha zimy185 * Na poslední stránku186
III. Prolog „Dona Quijota v Čechách“189 Slova noční191 Sen sentimentálního Voltairiána194 Epigram195 Vánoční196 * Trilogie197 Krkavec čeká v důvěře200 * In memoriam202 * Píseň biblická204 * Noc tmavá, teskné echo206 [237] *** (Tak jdeme líně a choře)208 Dvě silhouetty 210 Rodinná historie214 Parnasistní romance218 Dojem223 Zjev226 Rudý prapor228 Dobří lidé229
EPILOG – Sen231
E: sf; 2004 [238]

Básně v knize Satiry a sarkasmy (in Spisy Viktora Dyka, svazek 7):