MODŘÍ PTÁCI HOR

Jiří Mahen

MODŘÍ PTÁCI HOR
Jako výstřel vyšvihly se náhle z tůně prostoru a již krouží nade strží – stoupají až nad horu, a jich křídla nepohnou se často celé minuty – a pták jak by z prázdna visel přibitý a přikutý... Teď se ztratil – snad ho mračna pozřela a zakryla – jako kámen padá nyní, který ruka pustila, teď jak chmýří potácí se nesen, vrhán tam a sem – teď se celým tělem vzepřel, perutí i ocasem... a zas jako výstřel fičí vzhůru z tůně prostoru... Co se ještě k zemi díváš, 44 hochu, místo nahoru? Myslíš snad, že tvoje touhy jiné nežli ptačí jsou? Křídla máš-li, roztáhni je, nad světy tě ponesou! 45