RÁD BYL BYCH

RÁD BYL BYCH
Rád byl bych člověkem, jenž silou mnoho platí, rád byl bych prorokem, jenž těžké rány hojí, rád byl bych vojákem, jenž v zoufalém je boji, rád byl bych pirátem, jenž děsem smrště pluje a jehož srdce hrůza nezachvátí. Rád byl bych člověkem, jenž sebe stále hledáhledá, rád byl bych žebrákem, jenž stopou kráčí boží, rád byl bych zbloudilcem, jejž drásá trn a hloží, rád byl bych básníkem, jenž chápat naučil se, proč nejvíc ze všech tvář jen mluví bledá. Rád byl bych člověkem, jejž radost jenom jala, rád byl bych milencem, jenž milenku si hlídá, rád byl bych světákem, jenž neví, co je bída, rád byl bych pijákem, jenž vínu jenom věří a nikdy ženě, vždy jež oklamala. Rád byl bych člověkem, jenž prostou věří duší, rád byl bych dítětem, jež rovno na vše ptá se, rád byl bych pannou též, jež o své neví kráse, 48 rád byl bych starcem pak, jenž s úsměvem to cítí, klid před smrtí,smrtí že smrt už neporuší. Řád velkých nutností když uchvátil mé žití, písnička tápajících nocí když se nese, co dole tančí vše a hýří v bujném plese, nad srdci prostými, ó nebešťané věční, v mou tichou noc mne o tom nechte sníti: Chtěl bych zas hochem být a v době velkých věcí, chtěl bych mít věčně nové věci kolem, zřít asketické tváře, rozrušené bolem, zřít zápal šílenců, teď smát se, výskat s nimi, teď v temno ulic vztek svůj s nimi vléci – A potom naslouchat všem křivolakým řečem a ústa otvírat, co vlastně se to rodí: Zas trochu slyšet čas, jak v trepkách kolem chodí a čeká na porod, zda z hory myš už leze – být ničím v světe a přec býti v něčem! 49